Je to 7 měsíců, co se v našich životech objevilo něco nového. Něco, co se dotklo každého z nás. Přišel strach o sebe, o své blízké. Média nás začaly masírovat ze všech stran a nad námi sedí „banda“ dohadujících se politiků, kteří z minuty na minutu mění své rozhodnutí a názory. Lidé se dělí na 3 tábory. Ti co mají panický strach, ti kteří jsou opatrnější, ale berou to z rezervou a ti kteří si z toho vůbec nic nedělají.
Běh této planety je již po tisíciletí. To co je kolem planety, by bylo na delší diskuzi. Pro tento čas, tady a teď jsme tu my lidé, zvířata a přiroda a ti co na nás dohlížejí. Bohužel již po několik desítek let, tu nefunguje rovnováha. Planeta je znečišťována velkým množstvím odpadu, do ovzduší je tryskovým tempem posíláno mnoho škodlivin a zvrchu je na nás zesíláno práškovacími letadly něco o čem ví jen ti „nejvyšší“, kteří se s námi snaží pohybovat jako s figurkami na hracím poli. Mnozí z nás si pamatují ještě ulice plné dětí a parkoviště skoro prázdné. Bohužel je to jen pár let zpět, kdy ještě tento pohled bylo možné spatřit. Během několika roků jsou ulice plné aut, z užších ulic se dělají jednosměrné, aby se mohlo stát po obou stranách a děti spolu komunikují „po síti“. Svět se změnil, velmi rychlým tempem. Všichni pospíchají. Ráno v šest hodin se začínají plnit ulice pospíchajícími lidmi, kteří ať už pěšky, vozidlem nebo hromadnou dopravou běží svůj běh za penězi. Všichni pospíchají. Do práce, z práce, do obchodu, za dětmi, spát a zase ráno rychle vstát.
A STOP! Přesně tady je třeba se zastavit. Doba je uspěchaná. Dostali jsme materiálno, jako lekci a mnozí z nás neuspěli. V naší nevědomosti, ba i vědomosti některých jedinců začala planeta našima rukama chřadnout a my se začali vzdalovat rychle od podstaty všeho bytí. Ničíme lesy, zvěř, ničíme si ovzduší. Neničíme jen naši krásnou planetu, ale i sebe. Potřebujeme mít stále více a více navzdory všemu. Tím vším co máme kolem sebe, i tím co je v nás (například stres, závist, žárlivost – emoce dnešní doby) ničíme hlavně sebe. Celé roky v sobě nesu ten pocit, že se prostě musí něco stát, aby už to takhle nešlo dál. A ouha je to tady.
Doba covidová. Politici nám přikazují být doma. Vymyšlený plán jak docílit moci, aby jsme ovečky poslouchali? To těžko říct. A co my? Začali jsme se zlobit. Bez myšlenky, že je příležitost mnoho změnit. Zjistili jsme, že s lidmi s kterými žijeme jsme si najednou blíž a nevíme jak to uchopit. Že s dětmi, s kterými jsme se viděli až večer u domácích úkolů, jsme doma a ony vyžadují naši pozornost. Zjišťujeme, že jim vlastně vůbec nerozumíme. Že je neznáme. Jejich hry a jejich svět. Stali se z nás zase mámy, které stojí u plotny a musí vařit, že je čas kdy se musíme zastavit. Tak moc jsme si vzdálení i přesto, že jsme si tak blízcí.
Proč? Proč se děje vše kolem nás? Protože je čas se zamyslet nad prioritami, které v životě máme. Je třeba se zastavit a otevřít srdce a cestu hlavně k sobě a svým blízkým, kteří žijí vedle nás a my je vlastně neznáme. Je čas pochopit, že život je dar a máme se učit hlavně lásce. Je čas uvědomit si, že není třeba všech těch věcí, hromadit majetky, hromady věcí, které pak stejně nevyužijeme. Co se zastavit a podívat se kolik krásy je kolem nás a hlavně kolik krásy je v nás? Navštívit své nitro a zeptat se co vlastně potřebuji? Co mě dělá šťastným?
Je třeba nepanikařit a podívat se na vše i z té druhé strany. Buďme rádi, že přišlo něco co nás zastavilo, co nám ukazuje, že život je úplně o něčem jiném. Že je čas najít ten vědomí svět, ten který jsme při příchodu na tento svět rychle zapomněli. Že potřebujeme svoji svobodu. Nebojte se hledat odpovědi na otázky, nebojte se zajít do přírody a obejmout strom, poprosit o energii. Spojit se s přírodou. Nebojte se odpustit sami sobě, naučte se odpouštět. Sedněte ke svým dětem a poslouchejte jejich příběhy, pokuste se pochopit jejich svět. Jsme jednota plná lásky, na kterou zapomínáme. Otevřete své srdíčka světu.
Přátelé nebojte se být v tomto světě jiní a odlišní. Důležité je být prostě svý, nenechat se ovládat a být pouze ovečkou v davu. Doba covidová nám ukazuje kdo je kdo, ukazuje nám jak moc jsme schopni se vzdát svobody, jak moc je pro nás materiálno důležité a jak moc jsme ztratili kontakt s přírodou. Ať už je virus umělý nebo přírodní, vymyšlený nebo tu je, nebo má operovat s ekonomikou ve světě nebo cokoliv jiného nezapomínejme na sebe. Vypněte televizi, rozhlédněte se kolem na to vše co máte – největší poklad sami v sobě, své blízké, rodinu, děti, střechu nad hlavou, kamarády …. cokoliv a žijte. Néé ve stínu covidu, ale s láskou se sebou. Je tu mnoho změn a teď máme příležitost to vše změnit. Vše co se děje, se něděje náhodou a to že jsme teď a tady v tomto světě a těchto situacích není taky náhodou. Sešli jsme se tady na této planetě právě proto, že potřebujeme projít těmito chvílemi, protože potřebujeme pochopit lásku, protože se musíme naučit pokoře a úcty k druhým. Protože všichni jsme jedno. Protože je čas najít svoji cestu.
Pokud Vás trápí myšlenky, pocity, strachy cokoliv co Vás brzdí, pomohu Vám odbourat to a pomohu Vám pochopit. Poslechnu si Vaše trápení. Napište 🙂