Edward Bach (1886-1936) patřil v Londýně mezi známé a vyhledávané lékaře své doby.
Studium medicíny započal jako dvacetiletý, po jeho ukončení pracoval nejdříve jako chirurg-traumatolog. Chirurgie ho ale příliš netěšila a navíc se u něho začaly projevovat první příznaky vážného onemocnění. V tomto období začíná proto přemýšlet o nemocech jako takových, o jejich podstatě a významu pro člověka. Dochází k názoru, že člověk onemocní, jsou-li Duše s Tělem v nesouladu.
Po svém uzdravení se dr. Bach pustil do podrobného studia imunitního systému. Přijal místo asistenta bakteriologie v londýnské univerzitní nemocnici a jeho výzkumy se týkaly především střevní flóry. Zde objevil sedm typů bakterií, které lze využít jako očkovacích látek, a tento objev mu vynesl uznání v lékařských kruzích.
V červenci 1917 (tehdy mu bylo 31 let) však opět vážně onemocněl rakovinou a musel být operován. Bylo to pro něho i potvrzení, že nemoci jsou důsledek hlubokého a dlouhodobého vlivu negativních sil na lidskou duši, který se manifestuje v těle.
Shodou nešťastných okolností mu ve stejném období zemřela jeho první manželka. Těžké ztrátě vzdoroval sepsáním knížky Uzdrav se! (Heal Thyself), která představovala základní kámen celé jeho budoucí terapie.
Za čas se dr. Bach oženil podruhé, ale brzy na to se podrobil operaci, po níž mu oznámili, že mu zbývají nanajvýše tři měsíce života. Učinil z nich 19 plodných let…
Sám k tomu řekl, že za ně nevděčí chirurgům, nýbrž hluboké vnitřní proměně.
Dalším mylníkem jeho profesionální kariéry bylo v roce 1922 zavedení tzv. Bachových nosod. Ty se používají dodnes; běží o homeopaticky potencované vakcíny a dr. Bach u nich propojil homeopatickou léčbu s vakcinační terapií.
Velká pracovní zaneprázdněnost koncem 20. let příliš neprospěla Bachovu rodinému životu – jeho druhé manželství skončilo rozvodem.
V roce 1928 se dr. Bach vzdal své lukrativní ordinace v centru Londýna a vydal se do přírody hledat rostliny a květy na nový způsob léčení nemocí a k jejich prevenci.
V letech 1922-28 pracoval na své koncepci chronických onemocnění a na jejich souvislosti se střevní flórou. Napsal o tom i knihu. Zajímavé je, že už začátkem 20. století doporučoval syrovou stravu, a to zvláště při léčení rakovin. Přesvědčoval se totiž stéle víc, že jím zjištěných sedm druhů střevních bakterií hluboce souvisí se symptomy nejrůznějších nemocí.
V roce 1930 dr. Bach nalezl první základní rostliny, z jejichž výtažků připravil první tinktury k odstraňování negativních emocionálních stavů.
Následovaly další květiny: dnes jeho květová terapie obsahuje 38 léčivých rostlin, stromů, keřů, jejichž esence narovnávají lidskou psychiku. Tento systém její tvůrce na konci života považoval za uzavřený: byl přesvědčen, že zahrnuje všechny negativní emoce, jimž lidstvo podléhá. Ostatní jsou pouze jejich odvozeninami.
Dr.Bach svou prací radikálně změnil náš pohled na lidské choroby. Přitom zdůraznil naši odpovědnost za náš vlastní osud a současně nám nabídl účinné prostředky k tomu, abychom se svých neduhů navždy zbavili.
Sám nás ovšem upozorňuje: „Žádný druh tělesného léčení ani perfektní strava nemohou člověka zcela uzdravit, nenaplní-li se jeho srdce láskou a nevyvine-li upřímnou snahu zbavit se svých negativních sklonů.“
