Ráda bych Vám napsala příběh paní Jitky, která souhlasila se zveřejněním příběhu:
,, Paní Vendulo, když jsem otěhotněla, byla jsem velmi šťastná, protože miminko jsme si s manželem moc přáli a dlouho se o něj snažili. Celé těhotenství i následný porod byly absolutně bez problému. Hned po porodu ale musel byt maličký kvůli silné žloutence na dětském oddělení a my nemohli být spolu. Žloutenka se docela dlouho držela, k tomu následně i problémy s kojením, přibíráním, a my v nemocnici trávili pár týdnů.
Odloučení od malého mě ničilo a nepřispělo k tomu ani to, že jsem ležela na pokoji s maminkami, co měli své miminka u sebe. Z celé situace jsem byla velmi smutná a už jsem se těšila domů, že vše bude už v pořádku.
Jenže opak byl pravdou. První dny a týdny byly velmi náročné. Často jsem plakala, jednou dojetím, jindy že to nezvládám a malý plakal.Myslela jsem, že je to normální poporodní splín a hormonální nerovnováha. a tak. Postupně jsme si se synem na sebe zvykly a já se i úspěšně rozkojila a malý začal krásně přibírat na váze. Venku začalo jaro a i přesto, že se kolem mě všichni usmívali, že konečně svítí sluníčko, já se cítila psychicky hůř a hůř. Dr. mi předepsala antidepresiva, že je to poporodní úzkostně depresivní porucha. Ale …. pak se objevila reklama na Bachovy esence a tak se obracím na Vás.
Stále pociťuji smutek, lítost a šílené úzkosti. Často vzpomínám na chvíle před těhotenstvím, jak mi bylo fajn a dobře a mám chvíle, kdy si říkám ,Kdybych tak nikdy neotěhotněla‘ – jsem hrozná máme že? Ale nedokážu přijmout roli mámy. Miluju svého syna, ale …. stále mě přemáhají záchvaty pláče. Něco mi brání radovat se.“
Mnoho novopečených maminek o této tématice vůbec nemluví. Před svým okolím se snaží vypadat jako perfektní mámy, své sociální sítě zaplňují fotkami a příspěvky o dokonalosti jejich ratolestí a kráse mateřství a ve skutečnosti svádí vnitřní boj. Obviňují se jak jsou špatné mámy a zklamaly. A netuší kolik žen v jejich okolí má podobné trápení.
O poporodních depresích se velmi málo mluví a ženy se za ně stydí. Pokud v sobě ale tyto úzkostné stavy přenecháváme, jsme krok do náruče depresí, nemluvě o tom jak se vše odráží na našem fyzickém těle. Příběh paní Jitky není ojedinělý. Těhotenstvím a porodem, následně mateřstvím dochází v životě ženy k mnoha změnám. Ať už v těhotenství kdy se nám mění tělo a hormony se bouří. Následně pak porodem, kdy vstupujeme do situace, která je pro nás nová, zmítá nás strach o ještě nenarozené miminko …. aby vše dobře dopadlo, tak následně mateřství, kdy se učíme žít všichni pospolu jako rodina a vše je již jinak.
S paní Jitkou jsme si popovídali o čase minulém. Prošli spolu těhotenství a porod a domluvili se na kombinaci esencí. Netrvalo to 3 týdny, ani měsíc…. po využití lahvičky jsme míchali další a další
Po 3 měsících přišel email: ,, Paní Vendulo, chci poděkovat. Jsem ráda, že jsem objevila bachovky. Postupně nacházím sama sebe. Cítím obrovskou úlevu. A konečně pociťuji radost. Konečně jsme začali chodit i na kroužky, mezi jiné maminky a já si začínám roli mámy velmi užívat. Občas na mě ještě padne smutek, ale už vím jak se s ním vypořádat a rychle mysl přeladím. S bachovkama bych ráda pokračovala i nadále, jelikož během užívání jsem pochopila, že potřebuji ještě popracovat na svém nitru a zpracovat nějaké další bloky ve svém životě. A teď už s jistotou vím, že s bachovkama mi to všechno půjde líp. Děkuji za pomoc a budu ráda když se domluvíme na další lahvičce. „
Někdy je to cesta kratší, jindy je to cesta delší. Každý máme své trápení, bolístky, smutky nebo bloky. Každý máme svůj vlastní boj a každý z nás to zpracovává různě dlouhou dobu. Pokud se v nás problém zakořeňuje už dlouho, nemusí být první lahvička zázrakem, ale je krokem k tomu, aby bylo lépe. Někomu zase první lahvička může zpracovat ten jistý problém s kterým přišel a objeví se něco nového ke zpracování. Není to špatně.
Celý život si na sebe lepíme „vrstvy“ různých strachů, situací, myšlenek, bloků … ať už z dětství nebo jedné nevydařené pracovní schůzky. A i když ji přesuneme po špatném zážitku do knihovny našeho podvědomí a vytěsníme ji, tak tam stále je a zůstává a může náš život ovlivňovat více než si myslíme.
Nebojte se o svých problémech a pocitech mluvit. Čím dřív zkusíte hledat řešení, tím dříve si každý den budete užívat naplno.