Ozvalo se zaklepání. Otevřela jsem dveře a stála tam vysoká 30ti letá žena. Dlouhé vlasy ji vlály v průvanu. Stála vzpřímeně a se svým úsměvem na tváři vypadala jako vyrovnaná a sebevědomá žena. Pozvala jsem ji dále, usadila a nabídla čaj. Stále se usmívala. V první chvíli by si člověk řekl, že vypadá že ji nic netrápí, že je veselá. Což se brzy ukázalo jako klam.
Za úsměvem skrývala velké trápení. Její syn, který měl právě 8 let, ji hodně trápil, neustále vůči němu cítila pocit viny, že něco dělá špatně. ,,Neposlouchá, často mi říká jak mě nemá rád, a že nemám ráda já jeho a když mu něco nedovolím tak používá větu Ale ty jsi mi slíbila, a dokáže ji opakovat stále a stále dokola.“ Začala plakat a bylo na ni vidět, jak miluje toho malého tvorečka a i přesto on ji stále něco vyčítá. Že by předčasná puberta? Že by něco nevyřízeného z minulosti? Co se podívat na vše jinak? Dlouho jsme si povídali. Již prošla mnoho různými terapeuty, léčiteli a měla za sebou kus práce na sobě. Ovšem zaujal mě ještě příběh, kdy byla na návštěvě u jednoho terapeuta a ten ji za pomocí regrese řekl, že byla v minulém životě bylinkářkou, která zabíjela děti. Byla to další věc, která ji velmi trápila, jelikož sama měla dvě děti a toužila po dalších. Děti milovala.
,,Tak jdeme na to? Připravená? “ zeptala jsem se mladé zoufalé ženy, vysvětlila postup terapie a uložila ji na lůžko. Po uvolnění a vstupu do podvědomí jsme navštívili právě tento její příběh. Hned začala plakat ,,Nechtěla jsem ti ublížit, prosím, odpusť mi“ Ptám se ,,Kolik ti je let? Kdo jsi?“ ,,Je mi 30 a jsem bylinkářka“ A co se stalo? Zajímá mě. ,,Přišla žena, umírá jí dítě a věří, že ho zachráním. Lékaři ji nepomohli a vkládá ve mě důvěru, že bych mohla pomoci já. Chci ji podpořit tak ji slíbím, že mu pomohu. Je to chlapec 8let“ Začne velmi plakat ,,Vždyť to je můj chlapeček.“ Zrychluje se jí dech a já cítím, že to co bude následovat, bude důležitá očistná fáze.
Když vše odezní, můžeme postoupit dále. Postupně když příběh otevíráme, přicházíme k tomu, že žena v tomto životě byla obviněna za zabití a oběšena. Zemřela s pocitem viny a slibem. V tomto příběhu můžeme vidět, jak dvě duše našli k sobě zase cestu. Stejný věk, pocity viny, a odpověď na to co vlastně synovi slíbila. Ona mu slíbila, že ho zachrání, že mu pomůže. Prošli jsme rituál odpuštění krůček po krůčku. Poznává se, a chápe že není třeba nechávat si pocit viny. Chce tu být pro svého syna, a denně pracuje na sobě, na odpuštění, seznamuje se s vlídnými slovy, pokorou a láskou.
Po pár týdnech mi přišel email: ,, Moc bych Ti chtěla poděkovat. Se synem se vztahy velmi zlepšili. Když jsem tenkrát přišla domů měla jsem velkou potřebu syna obejmout. Když jsem ho obejmula, stalo se něco co jsem vůbec nečekala podíval se na mě a řekl mi ,Maminko proto jsem si tě vybral, odpouštím ti‘ Nevím proč to najednou řekl, od té doby se to už neopakovalo. Občas jsme ještě na křížku, ale naše vztahy se o hodně zlepšili. Učíme se stále vzájemné lásky, pochopení, pokory a hodně spolu mluvíme. I já jsem pochopila mnoho věcí. Budu nadále na sobě pracovat a budu se těšit na brzké shledání.“
Byl to jeden z velmi silných příběhů a i já se budu těšit na brzké shledání !