Za dobu mé práce s Bachovými esencemi se z velké části mými klienty staly ženy, které spojuje podobný příběh a trápení. 70% žen, které mi píší trápí úzkosti. A protože je Vás mnoho těch, které se bojíte o tom mluvit, vyhledat pomoc, stydíte se, a necháváte to v sobě, přináším Vám příběh mé klientky, abych Vám ukázala cestu, že s úzkostmi nemusíte žít. Že se s nimi dá pracovat a to tou nejjemnější a přírodní cestou.
Paní Andrejka se na mě obrátila a poprosila o pomoc.
Před pár dny přišel krásný děkovný dopis, který s jejím souhlasem teď Vám předávám.
Milá Vendy,
rozhodla jsem se Vám napsat a velmi Vám poděkovat. Také bych Vám touto cestou ráda předala recenzi a naději pro ženy které mají stejné nebo podobné trápení. Na Vaši nabídku jsem narazila před cca půl rokem.
Nervózní, vzteklá, unavená máma dvou prcků, trpící panickými atakami. V době kdy jsem Vás oslovila, jsem ještě nevěděla o co přesně se jedná, protože sama jsem se ve svých pocitech a emocích ztrácela. Jelikož jsem byla půl roku po porodu přičítala jsem to hormonům, pak zas izolaci, pak zas únavě kvůli nočnímu kojení. Dříve jsem byla holka plná energie, veselá, pozitivní, milující život, ale postupem času se ze mě stávala šedivá myš. Bylo mi hůř a hůř. Emoce ve mně se hodně bily. Začala jsem se více a více izolovat od svého okolí a uzavírat se do svých myšlenek. Cítila jsem se jako zavřená v kleci a hozená do tmavého kouta. Byla jsem nervózní, začala jsem křičet za každou maličkost po svých dětech.
Pak přišel ten den, kdy jsem se složila k zemi a nemohla jsem se ani nadechnout. Náhle z ničeho nic jsem chtěla utéct pryč, měla jsem tmu před očima. Bušilo mi srdce, ruce se mi třepaly a motala se mi hlava. Měla jsem strašný strach, že umírám. Utíkala jsem do koupelny, kde jsem strčila hlavu pod studenou sprchu.
Sedla jsem si na vanu v koupelně na a začala plakat. Plakala jsem pak až do večera. Nevěděla jsem si sama ze sebou už rady.
Ten večer když děti usnuly a já sáhla po telefonu, vyskočila na mě Vaše nabídka. V tu chvíli jsem neváhala ani vteřinu a psala. Tehdy jste mě probrala kousek po kousku jak nikdy nikdo. Díky Vám jsem pochopila mnoho pocitů, které se ve mě odehrávaly a cítila jsem náhle úlevu, že jsem se mohla někomu svěřit. Že jsem mohla tu bolest co v sobě nosím někomu svěřit. Náhle jsem měla pocit, že to prostě zvládnu.
První lahvička byla jako kouzelný lektvar. Po šestém dni, co jsem kapičky brala, jsem se ráno probudila a cítila klid. Jakoby se ve mě něco zastavilo. Byl to krásný pocit úlevy. Tento klid trval další dva dny, když náhle přišla další ataka. Ale už byla jiná. Postavila jsem se k ní v naprostém klidu. Sedla jsem si na zem, zhluboka dýchala a prožívala své pocity. Poslouchala své tělo. Tep svého srdce. Najednou tu nebyl ten pocit utéct, ani strach ze smrti. Trvalo to pár minut. Když ataka odezněla, začala jsem se smát – ,,Já to zvládla. Zvládla jsem ji.“
Byla jsem na sebe hrdá. Co Vám budu povídat, cítila jsem náhle sebedůvěru. Díky Bachovým esencím jsem se postupně uklidnila a objevila opět svoji vnitřní sílu. Bachovy esence mi pomohly najít zase samu sebe. Dobrala jsem od Vás třetí lahvičku a dovolím si říct, že díky nim jsem to zase já. Ta sebevědomá žena, veselá a milující každičký den svého života. S první lahvičkou jsem si prošla pak ještě jednou atakou, ale ta už byla mnohem slabší a od té doby NIC!
Bachovy esence mě vrátily zpět k životu, vrátili mi sebedůvěru, rovnováhu a radost ze života. Zase vím jak krásné je být volná.
Chvi Vám velmi poděkovat za Váš čas a Vaši pomoc vrátit se zase zpět k sobě.
Teď už vím, že uklouznout v životě může každý a i když je třeba občas malého nakopnutí, je třeba nezůstat ležet.
S velkými díky Andrea
Je Vám příběh paní Andrejky blízký?
Napište a podíváme se i na Váš příběh.